Konference

Malý sál

Nabízím 90 min. seminární práci s rozsáhlou kazuistikou pacientky, která přišla do terapie po 60. roce věku pro ranou a pubertální závažnou traumatizaci. Vzhledem k jejímu narození v raných 50. letech se na jejím příběhu střídají dramata velkých dějin a zasahují drtivě do malých dějin rodiny a života paní L.

Malý sál

Stín doby, kdy se do našeho vědomí vlomila apokalyptická zkušenost, přinesl popření smrti a spoustu zapomnění. Utrpení těch, kteří izolováni s nakažlivým virem nebyli vidět, mizeli a stávali se projekcemi našich představ, bylo větší o jejich samotu a ochromení neznámým.

Uplynulá doba přinesla výzvu, vnímat potřeby trpících veřejným zrakům skrytých. Bylo slyšet jen šepot a jeho ozvěny v nevědomí, které však sílily. Šepot tak tichý, že se nese po chodbách a prochází zdmi, protože covid bere dech. Bral i vůli a útočil na rozum, neviditelný.

Dle mé zkušenosti jungiánský přístup poskytl spektrum možností, jak se těmto lidem přiblížit, a v rámci možností stavu jejich vědomí a progrese onemocnění pomoci zpracovat a integrovat překotný traumatizující spád událostí a zážitků. Zachytit a zklidnit dech a šepot zesílit do hlasu, aby se člověk zase začal vnímat. Aktivní Imaginace a rozhovory umožnily pacientům zformovat obavy, úzkosti do tvarů a barev, jež se stávaly viditelnými a uchopitelnými, a pomáhaly aktivovat sebeúzdravné mechanismy. Někteří odešli a jiní přežili.

Motto: Stíny těch, kteří náhle odešli, s námi zůstanou.

Poděkování: všem zdravotníkům, starajícím se o pacienty s virem SARS-COV-2.

Malý sál

Věštění je forma práce s nevědomým materiálem, kterou lidstvo s největší pravděpodobností využívá po tisíce let. Psychoterapeuti pracující s nevědomím se s postupy připomínajícími věštby někdy setkávají a v této přednášce bych se ráda zabývala věšteckými postupy, dovednostmi, které věštba obyčejně vyžaduje, a také fázemi věšteckého procesu. To vše se pokusím uchopit z pohledu psychologa se zájmem o mechanismy, jež můžeme najít za věštením. Co působí, že tyto způsoby práce s nevědomím mohou něco přinést? A co můžeme díky nim získat? Možná Vás přednáška povede k zamyšlení a třeba i k vyzkoušení některého způsobu práce s nevědomím, který označujeme jako věštění.
(K přípravě přednášky jsem využila informace ze své knihy Tajemství ve vaší hlavě, kterou vydalo nakladatelství Portál v roce 2021.)

Malý sál

Tento workshop se zaměřuje na možnosti setkání analytické psychoterapie a přístupu trauma informované jógy při práci s traumatickými zkušenostmi. Jógové techniky, zahrnující ásány, krije, práci s dechem a meditaci, umožňují klientům spojit se s tělem a prožívat přítomný okamžik, a také hledat symbolické vyjádření a harmonii v růstu po traumatu. Workshop se zaměří na možnosti regulace emocí a integrace těla a mysli tím, že představí specifika trauma informovaného přístupu k práci skrze celostní prožívání. Naznačí, jak mohou být jógové techniky využity k podpoře klientů v seberegulaci a nalezení rovnováhy, opory a možností změny. Dovolí účastníkům prozkoumat, jak jóga může pomoci klientům hledat autonomii, získat kontrolu nad vlastním životem a nalézt duchovní oporu. Budeme se zabývat principy jógy, které podporují posílení vnitřní síly a nalezení rovnováhy. Jeho součástí budou praktické ukázky jemné jógové praxe, které budou přizpůsobeny jazyku a principům analytické psychoterapie. Účastníci se seznámí s konkrétními cvičeními a technikami, které lze efektivně využít při práci s klienty nejen po traumatickém zážitku

Střední sál

Prostřednictvím obrazu zvířete se naše vědomí přesouvá blíže k cítění, tělovým vjemům a instinktivnímu uchopování skutečnosti. Zároveň nám jako projekční plocha zprostředkuje odstup od našeho já, což usnadňuje cestu k novým zkušenostem. Vedle prožitku je další rovinou imaginativní práce s obrazem zvířete symbolická povaha vnitřních obrazů.

Střední sál

Svůj příspěvek bych ráda zasvětila tématu vágního terénu ve městech – neudržovaným plochám uvnitř města, zdánlivě bez funkce, obvykle zarůstající křovím, lebedou a často skrývající drolící se stopu kulturní paměti v podobě chátrajících fabrik či domů z různých období – místech, kde to, co bylo kdysi diferenciované, svou diferenciovanost ztrácí nebo ji nikdy nezískalo. Pokusím se ukázat, že na vágní místa ve městech lze nahlížet jako na (kulturní) nevědomí města, o nějž je třeba pečovat stejně jako o nevědomí, potažmo duši, lidskou. Jde o místa, která v sobě nesou kulturní stíny a traumata na jedné straně a zároveň však i potenciál dalšího rozvoje a přerodu – nové individuace – na straně druhé. Jsou to místa, která stojí v opozici vůči personě města, jež má obvykle město reprezentovat a sloužit jako jeho výkladní skříň, případně i zakrýt duši celého města nebo alespoň jeho části, za které se jeho obyvatele mohou stydět (Murray Stein, z knihy Psyche and the City, 2010).

To, že města nejsou neživotná, a jakožto kongregace lidí mají svou osobnost a identitu stejně jako jednotlivci, ukazuje např. psycholog Charles Landry ve své knize Psychology and the City. Podobnou tezi, že město je organismus a má svou duši a svou individualitu, odlišnou od jiných měst, nalezneme i v knize jungovského analytika Thomase Singera (Ed.) Psyche and the City: A Soul’s Guide to the Modern Metropolis (2010). Autoři jednotlivých kapitol mapují různé aspekty duše jednotlivých měst (viz např. výše zmiňovaný Stein).

Je známo, že středoevropská města si v sobě nesou oproti těm západoevropským podstatně větší množství vágních terénů. V paměti mnohých z nás jsou obrazy zchátralých měst za socialismu, kdy se vágní terény prolamovaly z okrajů měst do center. Středoevropská města si ve 20. století prošla řadou kulturních traumat, zmiňme alespoň ničení měst za druhé světové války, vyhnání německé menšiny, znárodnění majetku v 50. letech a o 4 dekády později privatizaci a ekonomickou transformaci, která v mnoha případech předznamenala zánik.

Současní architekti, urbanisté, umělci ale i badatelé sociálně vědních oborů mají potřebu se s touto stopou vypořádávat a nově ji přetvářet. Chtějí využít potenciál těchto míst k jejich citlivým způsobem provedené, alespoň částečné integraci do vědomí města. Z psychologického hlediska se snaží dosáhnout nejen zahojení kulturních traumat, ale také přispět k větší celistvosti města (potažmo celosti jeho duše) a kvalitě života v něm. Příkladem takové praxe je transformace rozsáhlých vágních terénů v Berlíně, vzniklých po stržení Berlínské zdi, v novou osu propojující metropoli „vyprávějící svůj příběh srozumitelným jazykem přitom nepředstírá něco, čím již není.“ (Špoula, Město naruby). Za podobně úspěšnou proměnu lze u nás považovat revitalizaci Důlní oblasti Vítkovice v Ostravě pod taktovkou arch. Josefa Pleskota. Ve svém příspěvku se pokusím na těchto příkladech ukázat, jak lze nahlídnout naše vlastní kulturní traumata a pečovat o ně způsobem, které vedou ne k jejich vytěsňování či „pouhému“ se smíření s nimi, ale kdy mohou být využity jako potenciál přerodu a dalšího rozvoje duše našich měst, potažmo našich vlastních duší.

Příspěvek čerpá z kapitoly sepsané pro knihu Haluzík, R. (Ed.) (2020). Město naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy. Academia

Střední sál

Jako psychoterapeut a psychiatr se často ve své ordinaci setkávám s pacienty, kteří vyžadují současně psychoterapii a farmakoterapii. Ve své praxi mám pacienty, se kterými provádím pouze psychoterapii a na farmakoterapii dochází k jinému lékaři, pacienty, kterým pouze předepisuji léky a na psychoterapii dochází k jinému psychoterapeutovi a malé procento pacientů, které léčím kombinací obojího. Ve svém sdělení a na kazuistikách bych chtěl ukázat výhody a úskalí jednotlivých způsobů léčby z pozice psychoterapeuta i psychiatra: na co si dát pozor a co raději nedělat.

Střední sál

Přednáška představí nápad k vytvoření dalšího mostu mezi výzkumem a praxí a klíčová bude následná diskuze s účastníky ohledně možné implementace nápadu do terapeutického kontextu. Příspěvek cílí na dvě hlavní témata: 1) Péče o duši skupiny skrze aktivaci podpůrné a růstové sociální dynamiky. 2) Empirický příklad použití kombinace aktivace základních archetypů a porozumění komplexním interakcím ve skupině pomocí analýzy sociálních sítí.

Péče o „duši skupiny“ může být stejně důležitá, jako péče o duši jednotlivce. Duší skupiny rozumíme skrze pojmy jako skupinová koheze, dynamika, vzájemné interakce, které tvoří podstatu skupiny. V analytické nebo katathymně imaginativní psychoterapii často využíváme techniky umožňující skrytí významu v symbolu. Symbol může být bezpečnou zónou pro umožnění prožitku. Existuje několik cest, jak se k symbolu dostat a standardně je využívána metafora „projekčního plátna“. Projekčním plátnem může být podnětový materiál vyvolávající přirozeně pareidolické jevy, ať už se jedná o sen, uskupení mraků, nebo karty Dixit. Na projekčním plátně klient nalézá pro něj klíčové symboly a hledá v nich významy. Skupina může být vnímána jako živý organizmus s vlastními klíčovými symboly a významy, které přesahují individualitu jejích členů. Zastoupení každého člena skupiny je pro skupinu určující, s novým členem nebo bez nějakého člena by se změnila celá skupina. Interakce a role ve skupině mají často komplexní charakteristiky.
Aplikovali jsme inovativní nástroj projekčního plátna, který kombinuje na datech založený přístup s analyticko-psychoterapeutickými koncepty pro možnou péči o duši skupiny ještě předtím, než skupina oficiálně vznikne. Tento příspěvek prezentuje empirický příklad použití postupu práce s oslovením a aktivací komplexů a archetypů u jednotlivých účastníků malé sociální skupiny. Data jsou vytvořena na základě odpovědí 56 účastníků (M věk = 31 [23-66 let], 50 % žen), kteří před osobním setkáním vyplnili krátký dotazník. Otázky byly zaměřené na: (i) identifikaci persón členů skupiny („Kdybyste si měl/a vybrat jednu emoci a jednu pohádkovou bytost, které by Vás nejlépe charakterizovaly, co byste si vybral/a?“). (ii) Každý člen ohodnotil, nakolik jsou mu sympatické a anti-patické persóny ostatních ve skupině, aniž by věděl, o koho se konkrétně jedná. (iii) Každý člen vyplnil např. pětifaktorový osobnostní dotazník, zde NEO-PI.
Výsledky analýzy sociálních sítí představují strukturu a podobu potenciálních interakcí mezi členy skupiny na základě vzájemného působení jejich sebereprezentací. Dále odhalují informaci o tom, jak osobnostní charakteristiky členů, jejich výběr emoce a pohádkové bytosti souvisí s pravděpodobností vzniku vazeb s ostatními členy. Mohou být odhaleny klíčové interakce, které mohou vést ke konstruktivním nebo destruktivním vztahům v rámci skupiny. Výsledná síť umožní lépe porozumět dynamice skupiny a jednotlivci se mohou lépe identifikovat s různými aspekty své osobnosti a vztahům s ostatními členy skupiny. Tento proces může pomoci zobrazit „duši skupiny“, o kterou všichni členové mohou díky novým vhledům lépe pečovat. Zároveň lze na výslednou síť nahlížet i optikou archetypů, kdy nad skupinou můžeme uvažovat i skrze archetypální hierarchii (archetypy na subjektové i objektové; skupinové i individuální úrovni a jejich vzájemné provázání). Kromě toho lze sledovat vývoj skupinové dynamiky v čase. Výsledky této studie by mohly přispět k lepšímu porozumění a podpoře efektivního rozvoje sociálních např. terapeutických skupin.

Střední sál

Válka, pandemie, ekologické změny a katastrofy přináší velké znepokojení. Klepou nám na dveře, okna, vběhnou nám do snů, něco po nás chtějí. Po každém z nás i po nás všech dohromady.  Kolektivní traumata současnosti ukrývají nevyléčené kolektivní trauma z minulosti. Každý jsme odněkud přišli, z rodové kultury, tradice, v které můžeme nalézt zdroj léčení. Pro sebe i pro ostatní. Právě teď je doba, kdy potřebujeme být tolik součástí celku.

Workshop nabídne možnost podívat se blíž ke svojí podstatě, původu a zdroji.

Velký sál

Je možné být v dnešní době spokojenou ženou, matkou a zároveň psychoterapeutkou? Co nám v tom pomáhá a co překáží? Co se nám podařilo a co bychom udělaly jinak? Co jsme získaly a co jsme musely obětovat? Kde se cítíme slabé a v čem je naše síla? Rády bychom nabídly prostor pro sdílení zkušeností se specifickou situací žen, které se snaží propojit ve svém individuačním procesu zralé ženství, naplněné i symbolické mateřství a profesní identitu psychoterapeutky. Můžeme vyprávět, naslouchat, pojmenovávat, imaginovat, kreslit, zpívat a tančit. Budeme pracovat ve velkém kruhu i v menších skupinkách.

Velký sál

Cieľom je pozrieť sa spoločne na materstvo v kontexte súčasného ducha doby. Aký vplyv má na jeho vnímanie a prežívanie spoločnosť a celospoločenské udalosti? Aké špecifiká a tienisté stránky sú súčasťou prijatia a vyrovnania sa s novou materskou rolou? A tiež zdôrazniť potrebu starostlivosti o dušu nie len dieťaťa, ale aj matky.

Velký sál

Příspěvek se týká mé práce se skupinou především komunitních porodních asistentek. Situace narození člověka je velmi komplexní událost, která je formována všemi aspekty lidské bytosti od tělového přes psychický, aspekty osobní historie rodičů i rodícího se dítěte, rodový aspekt, i spirituální v nejširším smyslu toho slova. Porodní báby tento proces provází. Já provázím je, protože vnímám jako mimořádně smysluplné pečovat o pečující. A pečovat o ty, které provází zrod lidských bytostí, obzvlášť. V příspěvku se zaměřím k tomu, co je to „přijatý(?) osud porodní báby“, který obnáší například být v určitých mezích téměř nepřetržitě k dispozici, vypořádat se se systémem zdravotní péče, který v některých případech v oblasti péče o těhotnou, rodící ženu a ženu po porodu může mít poškozující přístupy a postupy. Určitý zápas o profesi, která bývá ze strany systému znevažovaná ve své autonomii a kompetencích. V neposlední řadě je významný a pozoruhodný prvek transcendence, který se objevuje v kontextu práce těchto porodních bab. Součástí příspěvku budou výstupy z rozhovorů s konkrétními porodními asistentkami z dané skupiny.

Velký sál

Problémy s početím dítěte zažívá v průběhu života asi třetina žen a přibližně každý 4. – 6. pár. Početí a neplodnost je současně nejenom medicínský ale i intrapsychický a interpersonální problém. Posunul se věk prvního mateřství, transformativní zkušenost rodičovství se odkládá na „jindy či později“. Ve svém sdělení bych ráda prozkoumala nevědomé příčiny neplodnosti z pohledu pohádek a mýtů, přítomnost negativního mateřského komplexu, zvědomila pocity studu a viny, věnovala pozornost transgeneračnímu dědictví, které zabraňuje početí. Sdělení bude doplněné kazuistikami a imaginativními motivy, které používám při práci ve vlastní praxi.

Velký sál

Velký sál