K-M.Kocvrlichová – Ženy v bráně života (60)

Velký sál

Příspěvek se týká mé práce se skupinou především komunitních porodních asistentek. Situace narození člověka je velmi komplexní událost, která je formována všemi aspekty lidské bytosti od tělového přes psychický, aspekty osobní historie rodičů i rodícího se dítěte, rodový aspekt, i spirituální v nejširším smyslu toho slova. Porodní báby tento proces provází. Já provázím je, protože vnímám jako mimořádně smysluplné pečovat o pečující. A pečovat o ty, které provází zrod lidských bytostí, obzvlášť. V příspěvku se zaměřím k tomu, co je to „přijatý(?) osud porodní báby“, který obnáší například být v určitých mezích téměř nepřetržitě k dispozici, vypořádat se se systémem zdravotní péče, který v některých případech v oblasti péče o těhotnou, rodící ženu a ženu po porodu může mít poškozující přístupy a postupy. Určitý zápas o profesi, která bývá ze strany systému znevažovaná ve své autonomii a kompetencích. V neposlední řadě je významný a pozoruhodný prvek transcendence, který se objevuje v kontextu práce těchto porodních bab. Součástí příspěvku budou výstupy z rozhovorů s konkrétními porodními asistentkami z dané skupiny.