18. června v 17:00 – 20:00
Ervin Široký
Anotace
Příprava – přečíst si tento zdroj: James Hillman: Duše a sebevražda (z roku 1976 – sic)
Na psychoterapeuta padá nárok přečkat se svými klienty jakékoliv situace. Mezi nejobtížnější psychoterapeutické úkoly patří práce s lidmi depresivními. Právě s nimi máme tendenci ze své pozice vystupovat a tuto práci delegovat na jiné instituce. Není to jen vnější pasivita, která činí tuto práci tak obtížnou, ale také aktivita ve směru suicidálních ideací, nebo dokonce plánování sebevraždy.
Pokud všichni ostatní ztrácejí schopnost komunikovat s depresivním či suicidálním blízkým člověkem, pořád se ještě předpokládá, že to psychoterapeut zvládne. Kde ale takovéto superschopnosti získáváme? Jaké jsou naše zdroje pro tyto situace?
Spíše jen nezbytnou podmínkou k hledání odpovědí je vyjasnění si vlastního vztahu ke smrti a kontakt se svým „vnitřním sebevrahem“. Chtěl bych vás vyzvat ke sdílení vzpomínek a postojů k sebevrahům, s nimiž jsme byli v jakékoli blízkosti. Šli jsme s klienty po cestě mezi životem a smrtí vlastním rozhodnutím? Víme o dokonané sebevraždě svých klientů? Jak se osobně vztahujeme ke konečnosti života? Nakolik se známe s vlastní možností dobrovolného ukončení života?
Během semináře budu vycházet z pozoruhodné, dosti raritní a neúprosně obsáhlé knihy – Alena Lochmannová, Miroslav Šafr: Ti, kdož se rozhodli. Academia 2024. Není to kniha psychologická ani psychoterapeutická, sama je spíše výzvou k svému psychologickému zpracování. Nepředpokládám, že ji budete číst, je to kuriozita, kterou na seminář přinesu. Dalším zdrojem mi je – Michal Plzák, Lucie Vopálenská: Pro smrt uděláno. Kalich 2021 – ani to není psychologická literatura, tuto knihu však k přečtení doporučuji.
Přípravou na seminář je však hlavně nelehké hledání smrti a sebevraždy ve svých vzpomínkách a duši. Zkusme se na semináři vystavit jejich sdílení.