Jana Vašková

Synchronicita jako „smysluplná náhoda“ a „princip akauzálního spojení“ byla provokativní hypotézou již v době svého vzniku a zůstala jí dodnes. V ní C. G. Jung usiloval o rozšíření základních představ západního světa o přírodě a psychice. Požadavkem, abychom do svých nejzákladnějších filosofických a vědeckých názorů na svět zahrnuli jedinečné individuální životní zkušenosti a vytvořili pro ně prostor. Jung zpochybnil status quo a vyzval nás, abychom překročili snadno vysvětlitelné, abychom překonali omezení reduktivního popisu světa na příčinu a následek a abychom viděli psychiku jako zakotvenou v podstatě světa.

Joseph Cambray

Jungova myšlenka synchronicity představuje  pravděpodobně jeho nejradikálnější přístup a je  nejobtížnější  integrovatelná do  hlavního proudu myšlení .

Pokusíme se  na semináři  přiblížit Jungovo  pojetí  z hlediska  současně vědy  a zahrnout i zkušenosti, poznatky i pojetí synchronicity  účastníků semináře.

Prosím,  zamyslete se

Jaké jsou vaše zkušenosti se synchronicitou

Zda, kde a kdy jste se se  synchronistickými událostmi  setkali 

Co znamenají pro vás

Jaký je podle vás jejich  význam v terapeutickém procesu

 Doporučená literatura

Slovník analytické psychologie

C.G.Jung: Vybrané spisy II, str. 357 – 372

V.Kastová: Dynamika symbolu str. 128 – 145

M.Stein: Jungova mapa duše , str.  197 – 215

K dalšímu studiu :

M-L.von Franz: Věštění a synchronista

C.G. Jung a W. Pauli:  Příroda a duše

 C.G.Jung, R. Wilhelm: Tajemství zlatého květu

D. Begg: Synchronicita – moderní pojetí

Zamyslete  ještě,  nakolik souhlasíte/nesouhlasíte s každým z následujících tvrzení:

a Existuje kolektivní nevědomí a všechny mysli jsou propojeny.

b Věřím v osud a v to, že synchronicity jsou součástí skrytého plánu.

c Zážitky synchronicity jsou adaptivní; pomáhají jedinci k osobnímu růstu

.

d Synchronicity vznikají v důsledku přenosu, protipřenosu a terapeutického vztahu.

e K synchronicitám dochází proto, že je třeba vyjádřit nějaký důležitý nevědomý materiál.

f Synchronicity jsou náhoda náhody,kterým jednotlivci někdy přisuzují význam.

g Synchronicity jsou znamením „božského zásahu“ v duchovním nebo náboženském smyslu.

Kdy je podle vás pravděpodobnější výskyt synchronistických události  v klinickém prostředí? Uveďte, prosím, nakolik souhlasíte/nesouhlasíte s každým z následujících tvrzení:

a Pokud má klient/pacient zvýšenou emoční intenzitu nebo je v negativním emočním stavu.

b Pokud se klient/pacient uzavírá do sebe nebo zatajuje informace klinickému lékaři a

potřebuje si vybudovat nebo udržet pocit spojení s klinickým lékařem.

c Když nastane zlom v léčbě nebo terapii.

d Když jsou interakce obvykle radostné nebo harmonické (např. existuje pozitivní terapeutické spojenectví nebo vztah mezi pacientem a lékařem).

Otázky jsou převzaty z článku

Synchronicity in the therapeutic setting: A survey of practitioners

Elizabeth Roxburgh, Chris Roe

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha