Malý sál

Střední sál

autorské čtení poezie v rozsahu 15-20 minut

Velký sál

Ráda bych zaměřila pozornost odborné veřejnosti, kolegů a kolegyň k aspektům bytí v těle, kdy na tělo a duši můžeme nahlížet jako na spojené nádoby. Přičemž tu část tělesnou, domnívám se, při terapiích mnohdy oslovujeme méně. Všímám si ve své praxi, jak je pro klienty žádoucí, aby jejich uvědomění bylo kotveno tělesnými pocity a prožíváním. Jakoby to, co cítí v těle bylo mnohem hmatatelnější, a tím pravdivější, než někdy zavádějící myšlenky, které nemajíc „kořen v těle“ jakoby odváděly duši z těla pryč. Toho si všímám zejména u psychiatrických klientů, jakoby duše byla od těla odpojena. Nástrojů jak „kotvit“ ve svém těle je více, využívám zejména práci s dýcháním, uzemnění (grounding) a vnímání počitků a vjemů v těle (focusing). Uvedu i některé případy z praxe a také odcituji myšlenky U. Wirtzové z knihy o zpracovávání traumatu Zemři a vstaň.

Muzikoterapeutovna

Obývací pokoj

Když vstupujeme do filmu, noříme se do imaginace. Dobrý film se podobá snu. Má však tu velkou výhodu, že není prchavý, a my se můžeme vracet k obrazům, které nás zasáhly, můžeme je sdílet, dokonce spoluprožívat tak jako žádný vlastní sen. Navíc, jak napsala Marie-Louise von Franz, příběh zprostředkovává životní model, který povzbuzuje, oživuje a nevědomě upomíná na všechny pozitivní životní možnosti. Setkání tedy také mohou mít individuační potenciál pro všechny zúčastněné.

Jungiánský filmový klub v Be Balanced funguje již 4 rokem. Vždy se snažíme zařadit více filmů do uceleného cyklu. Tématem FK letního semestru roku 2023 je „hledání nového otce a jeho místa v nově tvořícím se společenském paradigmatu“. Jak konstatuje ve své knize „Soumrak otců“ Luigi Zoja, „otec se vytrácí z rodiny i ze společnosti, ačkoliv obě mají patriarchální základ. Dnešní svět hospodářství a technologie je vlastně mateřský, neboť slouží okamžitému uspokojení potřeb, konzumu a udržuje duši na úrovni raného dětství. Namísto otcovských, duchovních a hierarchických hodnot se prosazuje rovnostářství a vzory diktované módou a médii…“ Tyto Zojovy teze jsou pro nás východiskem ke kritickému zkoumání.
V tématu nepřítomného otce a možných důsledků toho pro vývoj mladého muže naši generaci silně zasáhl film The Wall od Rogera Waterse – zakládajícího člena skupiny Pink Floyd, se kterou desku The Wall a následně také rockovou operu natočil. The Wall je autobiografickým počinem Waterse, který se tak snažil vypořádat s vnitřními děsy, které zažíval v dětství z traumatu ztráty otce ve 2. světové válce. O to zajímavější je sledovat paralelu příběhu zpěváka z The Wall – Pinka s životem Waterse, především potom jeho posledních počinů v RB OSN v souvislosti s probíhajícím konfliktem na Ukrajině…
Film nabízí možné uchopení problematiky narcistické poruchy osobnosti a naladění se na vnitřní boje a procesy, které klient s narcistickou poruchou či laděním může ve vnitřním světě zažívat. Terapeuti tak mohou lépe uchopit protipřenosovou dynamiku a zprostředkovávat ji klientovi. Zároveň film může oživovat naše vlastní komplexy a traumata, ke kterým se můžeme při společném sdílení a následné diskusi dostat.
Film bychom rádi prezentovali jako ukázku projektu Filmového klubu v Be Balanced. Film The Wall v rámci cyklu „hledání otce nové doby“, vzbudil silné emoce, velmi živou a zajímavou diskusi, kterou bychom chtěli zprostředkovat také kolegům, jungiánům.