Archivy: Akce

Zuzana Horňáková

Zuzana Horňáková

Jakub Němeček

Poprosím účastníkov aby sa pozastavili u reflexie vlastných pocitov ktoré v nich vyvoláva slovné spojenie etika v psychoterapii a etika v analýze. Etika sa v našej profesií často spojuje s pocitmi ako posudzovanie a je vnímaná ako neorganický a autoritatívny prístup k našej práci.

Vzťah k etike reprezentuje často náš vzťah ku komplexu autority a tým je do značnej miery tiež ovplyvnená naša schopnosť reflektovať vlastné postupy pri práci s pacientom.

V seminári sa zameriame na vnímanie etiky ako súčasť procesu uvedomovania a integrovania vlastných Tieňových aspektov, ktoré sa v nás konštelujú pri práci s špecifickým materiálom klienta. 

Opierať sa budeme predovšetkým o dielo Ericha Neumanna – Depth Psychology and a New Ethic.

Seminár bude koncipovaný kazuisticky.

Jana Vašková

Jana Vašková

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michal Pacvoň

V základech analytické psychologie stojí náhled, že proti vědomým postojům a názorům, proti vědomému sebepojetí, stojí na druhé straně síly, které s prvními mohou nebo nemusí být v souladu a které se mohou v životě člověka prosazovat různými způsoby. Obecně můžeme mluvit o nevědomí, konkrétněji o archetypech – v čele s archetypem bytostného já – o komplexech nebo třeba o vnitřních postavách. Terapeutická práce potom spočívá ve vynesení na světlo těchto nevědomých sil a v navázání dialogu mezi vědomím a nevědomím.

​V průběhu terapie nebo vlastního sebepoznání vzniká zásadní praktická otázka, jak se k těmto „nevědomým obsahům“ dostat. Hlavní a nejběžnější cestou k nim jsou sny. Jenže sny mají svá specificika. Například někteří klienti sny nenosí nebo si je nevybavují. U jiných klientů mohou být obsahy snů příliš vzdálené nebo nesrozumitelné, aby skutečně zasáhly do živého. Navíc mají sny velkou míru autonomie, takže si nelze „objednat“ sen, který by řešil téma, které klient přináší (třebas vytrvale). V tomto případě máme jako terapeuti na výběr různé symbolické techniky: sandspiel, řízené imaginace (KIP), pohlednice atd. Tyto techniky nám umožňují dát promluvit nevědomí, dát prostor spontaneitě, hře a kreativitě.

​Jung pro tyto účely používal techniku aktivní imaginace. Aktivní imaginace vzniká vždy, když necháme cosi ze sebe spontánně tvořit. Může to být spontánní nepromyšlené malování, spontánní pohyb, spontánní sochání, nebo spontánní vytváření slov z blekotání. Nicméně nejčastěji se s pojmem aktivní imaginace setkáme v souvislosti s Červenou knihou anebo s imaginativní prací s klienty, kdy se probudí fantazie, která spontánně tvoří imaginativní obsah podobný snovému obsahu. Důležité přitom je zejména fakt, že aktivní imaginace je od začátků spontánní, klientovy se nezadává žádný motiv, prostě se počká, co se samo vynoří. Úkolem terapeuta je pak spíše klienta během procesu doprovázet než ho řídit,

​Na semináři si představíme a vyzkoušíme metodu aktivní imaginace. Budeme mluvit o jejím uplatnění v terapeutické praxi a srovnáme ji s jinými metodami práce s nevědomím. Společně se přitom zamyslíme nad rozdíly mezi sny, vizemi, denními sny, aktivními imaginacemi a také nad možnostmi práce s nimi.

​   

Literatura:

Jung, Vybrané spisy 3, Osobnost a přenos, zejména část „Vztahy mezi vědomím a nevědomím“

von Franz, Psychoterapie, dostupné anglicky německy nebo francouzsky, kapitoly o aktivní imaginaci

Jung, Červená kniha

Michaela Hapalová

Michaela Hapalová

Michaela Hapalová

Michaela Hapalová